NEJČASTĚJŠÍ OTÁZKY

Pianino je piano, které většinou stojí někde u zdi, vidíme ho tedy "nastojato". Je mladším sourozencem klavíru (křídla), tedy nástroje, který se používá většinou ke koncertním účelům a vidíme ho stát na třech nohách "naležato". Pianina nezaberou tolik místa, proto je máme většinou v bytech, klavíry (křídla) najdeme většinou v sálech, v divadlech a na koncertních pódiiích. My budeme oběma typům, tedy pianinům i klavírům, říkat všeobecně PIANA.

 

Je to naprosto jednoduché. Prostě vezmete "metr (raději dvoumetr)" a změříte si výšku pianina. Od podlahy. Model pianina tedy neznamená nic jiného, než jeho výška v centimetrech. Čím vyšší pianino, tím lepší. Pochopitelně čím vyšší, tím "lepší" cena.

U klavírů znamená model jeho celkovou délku. U koncertních klavírů budete ovšem potřebovat "třímetr". A zase platí, čím delší, tím lepší. No a také, čím delší, tím dražší.

 

Jednou ročně. Jen tak může plně rozvinout svůj zvuk. I cvičení hráči s dobrým sluchem si bohužel zvyknou na menší rozladění. A tak mnozí hráči považují svůj nástroj za naladěný, ačkoliv už nebyl laděn tři roky. Po novém naladění však stříhají ušima! Piano dostalo úplně nový a krásnější zvuk, jen si neumí přesně vysvětlit, v čem to vězí. Stojí-li piano na podlahovém topení, měli byste jej nechat naladit dvakrát za rok.

 

V podsatatě ze třech důvodů. Za prvé hraním, zejména expresivním fortisimem. To je také důvod, proč jsou klavíry před každým koncertem laděny. Za druhé, kolísáním klimatu a vzdušné vlhkosti. V létě je vzduch podstatně vlhčí, než topením vysušený vzduch v zimě. A za třetí, permanentním působením sil tzv. přetlaku strun (zjednodušeně řečeno je to výslednice tahu strun) prostřednictvím kobylek na ozvučnou desku (vis. také kapitolku "Mohou piana zemřít?" , 2. odstavec).

 

Ano. Neboť důvod, proč ještě docela dobře zní, je právě pravidelné ladění. I když vám docela dobře zní, má už přesto lehké rozladění. Ale i v takových případech poznáte rozdíl před a po naladění.

 

Komorní tón "A" má frekvenci 440 Hertzů (= kmitů za vteřinu). Když narazíme ladičku, slyšíme tuto výšku tónu. To stejné také uslyšíte, když stisknete jednočárkové A na vašem pianu (nachází se ve středu klávesnice). Tento tón byl ustanoven na celosvětové mezinárodní konferenci o ladění hudebních nástrojů. Jen tak je zaručeno, že klavíry mají stejnou tónovou výšku jako např. saxofon, aby mohly společně hrát. Z toho důvodu také konstruují všichni stavitelé pian tyto nástroje celosvětově tak, aby zněly nejlépe právě tehdy, když mají tuto hladinu. Pokud je vaše piano naladěno příliš nízko, nemůže svůj zvuk plně rozvinout.

Příčinou nízkého ladění je z 95-ti % zanedbaný servis a údržba (jejich součástí je samozřejmě i to naladění). Piana různých zanček se chovají různě. Některé značky mají "výdrž" větší, vydrží naladěná déle než 1 rok, ale na druhé straně jiná piana potřebují ladit i 2x do roka. Tato záležitost je nástroj od nástroje velmi individuální. Čím větší je časový rozestup mezi jednotlivými servisy, tím pracnější a také dražší je servis. Některé nástroje dokážou po třech zanedbaných letech "spadnout" s laděním až o půl tónu. Pak už jim jedno ladění nepomůže, je nutné je znovu "natónovat" na normu a potom teprve naladit. To tónování může být několika násobné.

Aby se vaše piano dostalo opět na ono komorní "A", jsou většinou nutná 2, ale mnohdy i 4 ladění, která by měla být provedena s odstupem šesti týdnů.

To "dostávání" na komorní "A" nazýváme odborně "tónování na normu a1 = 440 Hz". [ Někteří mí kolegové tomu, nevím proč, říkají předladění. Ale budiž.] V této fázi se snažíme, většinou úspěšně, nástroj hrubě naladit tak, aby se antagonismus sil přetlaku strun a protisil ozvučné desky stabilizoval v hladině odpovídající této normě. Ve valné většině případů se stává, že i po celkem přesném natónování piana je už druhý den nepoznáte. Myslím zvukově. Opět se zoufale rozladilo. Tento proces nelze nijak ovlivnit, či urychlit. Tady není žádná jiná pomoc, než těch 6 týdnů (v případě jednoho tónování, pokud se tónuje vícekrát, pak vícekrát 6 týdnů) vydržet, dokud se piano nestabilizuje. Posledním aktem tohoto bohulibého snažení je jeho vlastní naladění. A pak máte od toho otravného ladiče na rok pokoj.

Zkušnosti ukazují, že lidé si většinou nepamatují, kdy byl jejich nástroj naposledy laděn. Když se jich ptám, říkají, "no asi před třemi roky".[Vypozoroval jsem, že ty tři roky, to je jakési magické, či univerzální číslo. Většina lidí řekne 3 roky, i když tam nikdo nebyl minimálně šest let.] Když pak k němu přijdu, nacházím mnohdy katastrofální stav. Nástroj "spadl" skoro o tón, mechanika se buď skoro nehýbe nebo naopak mlátí a křápe a žaluje na své nepořádné majitele. No prostě, hrůza mlátí kurníkem!! Pak nastává to martyrium: oprava mechaniky (nejen regulace), vyhánění molů, nekonečné tónování....; proč nekonečné? Ladič postupně zvyšuje napětí všech strun piana tak, aby dosáhl úrovně naladění odpovídajícího komornímu "A". Tento proces opakuje do zblbnutí tak dlouho, dokud se ladění nástroje relativně nestabilizuje.Věřte mi nebo ne, je to namáhavá, otravná a riskantní práce. Riskantní v tom smyslu, že akutně hrozí praskání strun, tedy další komplikace, prodlužování celého procesu, čehož důsledkem je jeho zdražování. Od této chvíle se počítá oněch 6 týdnů potřebných k uklidnění nástroje.

A je to!!! Najednou se z běžného servisu vyklube náročná a tudíž i hodně drahá oprava. Moje firma má proto zavedenou službu, kdy po roce svým zákazníkům připomene povinnosti k jejich miláčkům. Sami se potom rozhodnou, zda-li mě k nim opět pustí nebo ne.

K tomu bych ještě poznamenal; bohužel, některá piana, která jsou starší než 70 let, již nelze na komorní "A" naladit (vis. "Mohou piana zemřít?", 2. odstavec).

P O Z O R   N A   F U Š É R Y !!! Pozvete-li si ladiče, vždy trvejte na tom, aby váš nástroj naladil na komorní "A", tedy na onu normu a1 = 440 Hz !!! Oznámí-li vám, že už je na normu naladit nelze, trvejte na tom, aby vám podrobně vysvětlil, proč to nejde. Jestli je vaše piano naladěno na normu, si zkontrolujte s ladičem. Je jeho svatou povinností, ale i profesní ctí, ladit a udržovat nástroj na úrovni onoho slavného komorního "A". Kromě toho by měl zkontrolovat jeho technický stav, upozornit na závady a po dohodě s vámi je také, je-li to na místě technicky možné, promptně odstranit, včetně seřízení a regulace. Měl by vám také vysvětlit a ukázat, co dělá a proč to dělá. Není-li schopen vám tyto záležitosti přiblížit, je to fušér. Až příliš často se mi stává, že potkávám nástroje, které byly dle sdělení majitele před rokem laděny a přesto vykazují nízké ladění a špatný technický stav, hlavně seřízení a regulaci mechaniky a kláves. To jsou neklamné znaky toho, že vaše piano prznil šejdíř.

 

Záleží na jeho stavu - jednu až dvě hodiny. Pokud se ovšem nemusí tónovat na normu. Pak se to dost protahuje. Piano má přece až 230 strun.

 

Měli byste dbát na tyto faktory:

Každý byt přirozeně není posatven pro piana, takže je nutno najít kompromisy. Obecně platí: optimální je vzdušná vlhkost mezi 45 až 70 % a teplota od 18 do 22° C a pokud možno nejmenší výkyvy těchto hodnot.

 

Když, tak jen v zimě, pokud je vzduch vlivem topení podstatně sušší než v létě. To neškodí, ale také to mnoho nepřináší. Podstatně efektivnější jsou zvlhčovače vzduchu. Jsou to 1 metr dlouhé tyče se speciální tkaninou uvnitř. Ty se ve sprše namočí vodou a zavěsí do piana. Tam odevzdávají vlhkost a tím zamezují vysychání a praskání dřeva.

To je jedno řešení, ovšem ne komplexní. Mnohem rozumnější je zvlhčit si celý byt, nebo alespoň místnost, ve které piano stojí. Nástroj si pak sám vlhkost natáhne. A navíc, oním zvhčením bytu ozdravíte prostředí i sami sobě.

 

Nevadí, pokud vykazuje rezonanční deska jen slabé prasklinky. Podle okolností ale mohou prasklinky způsobovat vedlejší hluky. Prasklinky však lze odstranit, pokud se do nich vetře klih. Pokud jste ale s jeho zvukem spokojeni, není důvod k panice. Vykazuje-li však ozvučná (rezonanční) deska silné praskliny a je-li jich větší množství, může se stát, že piano neudrží ladění dlouho. V těchto případech je nutná generální oprava, při které se mimo jiné vyspraví i rezonanční deska (tzv. špánkování). Taková oprava ovšem obnáší 40 až 50 tisíc Kč.

 

Ladící kolíky jsou usazeny v količníku. Količník je tlustější, dřevěné prkno (dříve se nejčastěji používal buk nebo dub, dnes je to slepenec tzv. tlouštěnek), precizně a velmi pevně uložené v litinovém rámu. Prkno je přesně navrtáno tak, aby byly vyvrtané díry souosé s dírami v rámu. Průměry děr v prkně jsou o přesně daný rozměr menší, než průměry ladících kolíků. Kolíky potom v količníku drží ladící síly tahů strun třením, odborně přesahem. Tím, že mají větší průměr než díry, jsou vlastně tím prknem svírány. Ovšem jen tolik, aby se s nimi dalo při ladění plynule otáčet. Věřte, že vyrobit takovou sestavu je velké mistrovství.

Na obrázcích vidíte, jak se takový količník dělá a usazuje. Jak se to tvoří, až do potažení nástroje strunami, se podívejte ve Fotogalerii. Zde je odkaz: Výměna količníku klavíru Steinway & sons

 

Ó ano. Ze dvou základních důvodů.

Je-li količník (dřevo, do kterého jsou vsazeny ladící kolíky) popraskaný, stává se piano neladitelným a tedy nepoužitelným. Ale generální opravou se dá zase vzkřísit k životu. U starších nástrojů se to občas přihodilo, protože količníky se vyráběly z tzv. masivu, tedy z jednoho kusu dřeva (buk, dub, skalní javor). Moderní nástroje jsou vybaveny několikanásobně lepenými količníky (jednoduše řečeno), kde právě toto řešení, samozřejmě kromě jiných dobrých vlastností, nebezpečí praskání prakticky eliminuje. Ovšem nic není nesmrtelné, i tlouštěnkové (několikanásobně lepené) količníky jsou dřevěné. Ladící kolíky v nich drží (jsou uloženy) tzv. přesahem. V principu to není nic jiného, než že průměr kolíku je větší než průměr díry v količníku. No a časem se to dřevo prostě vymačká. Jeho svírací síla se ztratí a kolíky už nejsou schopny udržet síly ladících tahů strun. Tuhle smrt řešíme jednoduše (ha,ha) tak, že je vyměníme za kolíky s větším průměrem.

Druhým důvodem je ono permanentní působení sil přetlaku strun na rezonanční (ozvučnou) desku!... Jednoho dne, vůbec ne krásného, se prostě stane, že se rezonanční deska, právě působením těchto sil, natolik negativně vyklene, že struny v podstatě ztratí styk s kobylkami. Fatálním následkem je ztráta schopnosti kobylek přenášet chvění strun na ozvučnou desku a náš miláček přijde o hlas. Už jen rachotí a nemocně sípá (nebo sípe?). Léčbou je buď její výměna (u starých nástrojů je to vždy problém, neboť tato "nemoc" postihuje pouze a jenom stará piana a náhradní desky tudíž už nejsou v drtivé většině případů k dispozici) a nebo její oprava (velice riskantní demontáž jejích starých unavených žeber a nahrazení novými, s pozitivním obloukem).

Schéma ozvučné desky pianina

Obě "oživovací operace", tedy výměny količníku nebo ozvučnice (když už je to piano "rozmontované na ohrabky", je nejlépe udělat obojí najednou) jsou vysoce odbornou, složitou a pracnou záležitostí.

Třetím důvodem by byl prasklý litinový rám, ale to je naprosto výjimečná věc. Za celou svou kariéru jsem se s tím potkal jen jednou. To jsem dělal posudek pro pojišťovnu, kdy jednomu mému kolegovi z ostravska ten rám při ladění pianina skutečně praskl. Tam se ovšem jednalo o výrobní vadu. Ty rámy skutečně nepraskají, to by ten nástroj musel vyskočit z prvního patra. To kdyby např. náš milovaný partner v návalu své nanajvýš spravedlivé hořkosti to piano z něho vyhodil. No a to bych se nebál, zatím jsem žádného takového, s pianem žonglujícího sólistu, neviděl?!!

No a čtvrtým důvodem...?, pokud se nepletu, zmiňuji se shora o dvou základních důvodech a už tu máme důvody čtyři. No jo, je to tak. Ten třetí důvod je více méně "vis maior"; ani majitel, pokud neučí svůj nástroj plavat ve vodě, a ani ladič při ladění (něco jiného jsou opravy rezonátoru, výměny strunných potahů; při nich rámy skutečně praskat můžou), nemají na tuto věc žádný vliv....! Tím čtvrtým důvodem jsou fušéři !!!

Jeden smutný příběh ze života: volal mi zoufalý majitel, abych se na jeho miláčka podíval, že už tam byl asi čtyřikrát nějaký "kolega", čtyři hodiny něco v pianinu kutil, pak vždycky spakoval nějaké penízky a...... za dva dny byl nástroj, jako kdyby tam nikdy nikdo nebyl. Totálně rozladěný. Volal ho tedy k pianinu i po páté, ale po "mistru" ladiči se země slehla. Prostě už nebyl k nalezení. Po nemalých zkušenostech s těmito "alleswisser" jsem tušil nejhorší. Nebudu to napínat, po asi hodině zkoušení, měření a jiného mudrování jsem zjistil, že v basové části rezonátoru je rozvolněné spojení baraše, rámu a ozvučnice. Řečeno jinak, pianino nebylo už možno naladit, bylo tedy totálně znehodnocené. Dodnes přemýšlím o tom, jak se to tomu mistru světa povedlo. Nástroj jsem sice provizorně spravil, aby nějakou dobu vydržel (vydržel ještě 2 roky), ovšem se smutným doporučením vyobcování z domácnosti. Skoro všechno jde spravit, je to otázka peněz. Oprava jen této vážné, možno říci fatální závady, by byla, vzhledem k věku a špatnému stavu ostatních komponent (vztah "cena - výkon"), ze strany majitele aktem ekonomické sebevraždy.

 

To je otázka, se kterou se potkávám velmi často. Mezi lidmi jsou rozšířeny mnohé mýty a báje. Mnohdy jen v němém úžasu zírám.

Tak tedy; ano, má vliv na ladění. Ale ne v tom smyslu, že mu vadí přeprava a vlastní stěhování na stanoviště, pokud je to prováděno šetrně. Jedním a jediným důvodem rozladění je změna mikroklimatu stanoviště, tedy změna vzdušné vlhkosti, změna teplotního režimu = změna silových poměrů mezi přetlakem strun a ozvučné desky. Nic jiného. Nějaké povolování ladících kolíků, ohýbání rámu, křížení konstrukce a mnoho dalších nesmyslů, to jsou jen zkazky k pobavení ladiče.

Piana jsou, co se statické pevnosti týče, velmi namáhané nástroje. Zvažme jen, že takové piano má řekněme od 220-ti do 230-ti strun. Každá struna zatěžuje rezonátor průměrnou tahovou silou 800 N (80 kp). Prostým výpočtem dojdeme k celkové síle, kterou musí nástroj bezpečně udržet...., podržte se něčeho, cca 180.000 N (18.000 kp). Váš něžný miláček vlastně drží na uzdě jeden celý mohutný kamion !!! To jsou věci, co???

Platí jedno pravidlo: po 6-ti týdnech po uložení nástroje na jeho trvalé stanoviště by se měl aklimatizovat a stabilizovat. Pak jej nechte zkontrolovat a naladit.

 

Jakékoliv digitální (elektrické) piano není schopno nahradit klasický klavír nebo pianino. Připusťme: jeho zvuk se v posledních letech díky samplování (nahrání zvuku originálního klasického piana a jeho následná digitalizace) značně zlepšil. Ale na originální piano nebude ještě dlouho stačit. Jeho velkou slabinou je dynamika hry a plochý, nudný zvuk. Ten silný dojem a radost ze hry, které lze na klasickém nástroji vyvinout, nemůže digitální piano poskytnout i při sebenákladnější periferní zvukové aparatuře. I ten nejdražší digitální nástroj, dovybavený tou nejmodernější a nejdražží reprodukční technikou (cena se pohybuje ve statisích) dosahuje asi jen 80% dynamických vlastností klasického piana. O kráse a ušlechtilosti tónu nemluvě.

A je tady další, veřejnosti určitě neznámý fenomén, a sice nedokonalost; na první pohled snad paradoxně - určité drobné chyby ladění klasického nástroje.

I špičkoví ladiči, umělci ve svém oboru, se dopouštějí drobných chybiček. Každý z nás má určitý "rukopis". A právě tyto drobné nepřesnosti se stávají velkou, pro digitální nástroje naprosto nedostižnou, předností klasických pian. Asi se nestačíte divit, že?!!! Klasické nástroje, právě díky těmto drobným nepřesnostem, znějí zajímavě a po každém naladění vždy trochu jinak. Takže Vás, na rozdíl od dokonale elektronicky (matematicky) naladěných, ale zoufale jednotvárně znějících digitálních nástrojů, nebudou nikdy nudit.

Navíc mnohým hráčům připadá, že digitální nástroje v diskantových polohách neladí. Jsou proti středním a basovým polohám níž. On to je sice jen sluchový klam, ale mnohým to vadí natolik, že na ně odmítají hrát. My tento klam řešíme prostě tak, že cca nejvyšší dvě až dvě a půl oktávy ladíme, jednoduše řečeno, o něco výše. Vlastně piano záměrně rozlaďujeme. Navíc to "rozlaďování" musíme u každého jednotlivého nástroje provést jinak, protože každé piano, i téže značky a blízkého opusového čísla, je vždy trochu jiné. Je skutečným individuem. Jinak řečeno, každý nástroj "ladíme na míru". Takže máte doma piano znějící ve svém individuu vždy originálně. To u digitálních nástrojů naprosto není možné.

 

Hodně peněz. Současná nabídka se pohybuje mezi 72.000 až 190.000 Kč u pianin, klavíry mezi 300.000 až 2.500.000 Kč, ale i mnohem, mnohem více. Hodně záleží, ostatně jako u jiných druhů "zvláštního zboží", na značce výrobce. Zde je však nutno mít na paměti, že při správném ošetření a údržbě vydrží tyto nástroje žít celých 100, ale i více let (rád bych viděl nějaké digitální piano po 100 letech !!!).

 

Buďto 85 nebo 88. U 85-ti klávesového piana je rozsah tónů od nejhlubšího subkontra "A2" po nejvyšší "a4" (čtyřčárkové a, nebo také a''''). V tomto případě je 50 bílých a 35 černých kláves. U 88-mi klávesového piana je rozsah tónů od nejhlubšího subkontra "A2" po nejvyšší "c5" (pětičárkové c, nebo také c'''''). V tomto případě je 52 bílých a 36 černých kláves.

 

MOC!!! To je také číslovka, že........? Počet strun se mění s typem a výrobcem. Pohybuje se nejčastěji mezi 220-ti až 230-ti kousky.

 

Ideální je položit je v dodávce na záda na nějaké 2 rovné, dřevěné hranoly, o něco delší, než je délka pianina a můžete uhánět. Dírám a jiným nerovnostem na cestě se vyhněte anebo zpomalte. Pianino by na podložce nemělo poskakovat. Na vozíku za autem zakrýt v každém případě plachtou.

Pokud se pianino do vozíku nevejde, můžete je vézt i ze šikma, opřené zády o bočnici vozíku (doporučuji opřít pianino o pravou bočnici ve směru jízdy), ale je dobré mezi tu bočnici a celou délku zad nástroje vložit nějakou starou matraci, či jinou izolaci proti otřesům, a samozřejmě pianino zabezpečit proti posunutí. Hlavně při brždění. Pak už ale tak bezstarostně uhánět nelze. V zatáčkách myslete na to, že těžiště vozíku je podstatně výš a je vychýlené na jeho pravou stranu, a také že část pianina přesahuje obrys auta. Samozřejmostí je, pečlivě se vyhýbat, na našich silnicích pokud možno, dírám ve vozovce. Cestou často kontrolujte uložení nástroje, abyste se nedivili, že místo hudebního nástroje jste domů dovezli už jen drahé ohrabky na zatopení v kamnech, případně dolámanou litinu do sběru. Myslete také na to, kolik ten chudák vozík vlastně unese. Vždyť pianina váží od 220 do 280 kg !!!

J. A. Komenský: "všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest !!!" NESPĚCHEJTE !!!

 

Ano. Ale má to svoje omezení. Můžete to provést i v mrazu, tak do -5 až -6° C. Ve větším mrazu už je to dost riskantní.

Ze dvou důvodů:

1) šedá litina, ze které je odlit rám, se stává s přibývajícím mrazem křehčí. Progresívně. Při velkém mrazu stačí i drobný ráz a rám praskne. A máte po inštrumentu. U pianin nenávratně. Výměna rámu se u pianin nerentuje (poměr cena opravy/nové pianino).

2) čím větší mráz, tím větší napětí strun. Struny jsou dráty z ušlechtilé, legované a tepelně zpracované (kalení, popouštění) oceli. A ocel, jak známo, se s přibývajícím chladem smršťuje. Výsledkem jsou zvětšující se síly působící na silovou sestavu rám, baraš. Tedy zase hrozí prasknutí litinového rámu. Pokud popraskají jen struny, je to sice patálie, ale ty se dají nahradit.

Je-li to jen trochu možné, odložte stěhování na příznivější klimatické podmínky. I zde jsou v parafrázi namístě slova našeho mudrce Jana Ámose: "netumlujte, šak ten inštrument chleba nežere !!! "

 

Upřímně řečeno, toto není často kladená otázka. Ale tímto mi život ulehčit skutečně můžete:

Wir sprechen deutsch

 

Jste . návštěvníkem této stránky. Srdečné díky.

Právě přítomno návštěvníků online:

WEB master: cafourek@klavirnictvi.cz

Rozlišení Vaší obrazovky je:

1) Jaký je rozdíl mezi pianinem a klavírem?
2) Co znamená u piana to tajemné slovo "model"?
3) Jak často bych měl nechat svoje piano naladit?
4) Proč se piana rozlaďují?
5) Moje piano zní ještě velmi dobře; potřebuje přesto každoroční pravidelné naladění?
6) Co je to komorní "A"?
7) Jak dlouho trvá naladění piana?
8) Kde je ideální stanoviště mého piana?
9) Mám postavit dolů do piana sklenici vody?
10) Jsou praskliny v rezonanční desce velkou závadou?
11) Jak a v čem jsou usazeny ladící kolíky
12) Mohou piana zemřít?
13) Stěhování - má vliv na ladění?
14) A co digitální piano?
15) Co znamená ošetření a regulace?
16) Kolik stojí nové piano?
17) Kolik kláves má takové piano?
18) A kolik má potom strun?
19) Jak stěhovat pianina?
20) Dají se stěhovat piana i v zimě?
21) Jak mohu svému ladiči ulehčit život?





















ČERNÁ PERLA - UBYTOVÁNÍ POBLÍŽ RYCHLEBKÝCH STEZEK V ČERNÉ VODĚ

 14 LET V ANGLICKY MLUVÍCÍCH ZEMÍCH, NEJVYŠŠÍ MEZINÁRODINÍ STÁTNÍ ZKOUŠKA CAMBRIDGE CPE