Vývojářské vylomeniny

Obrázky zvětšíte kliknutím na jejich miniatury, zpět se vrátíte klasicky kliknutím na šipku "zpět" vašeho prohlížeče.

Jako ve všech oborech, i v tak tradičním oboru, jako je tvorba pian, se vždy něco nového dělo a stále děje. Říká se tomu vývoj.

Před nedávnem jsem v Olomouci potkal jeden takový vývojářský kousek, lépe řečeno, vývojářskou vylomeninu.

V prvním kole jsem si myslel, že si ze mně majitelé dělají šoufky. Vypadalo to jako nějaký přerostlý šicí stroj. Ale rozbalil jsem to, a... ono to vskutku bylo takové zakuklené, nedorostlé pianino. Pianino Rösler opus 22492 z roku 1936 až 37. No, nestačil jsem se divit. A nehrálo a nehrálo. Prohlídka trvala hodně dlouho. Abych majitelům mohl slíbit, že budu vůbec přemýšlet o tom, že se pokusím to dát do chodu, musel jsem najít regulační prvky, ale také, jak to rozmontovat, čím to rozmontovat a zregulovat a jak to potom zase složit. Dal jsem si týden na mudrování a přípravu - hlavně na výrobu speciálních nástrojů. V den "D" jsem na to v devět ráno nastoupil a cvičil; vstával, lehal, vstával a lehal, za neutuchajícího proklínání těch Röslerových machrů. V šest hodin večer bylo hotovo. Rozloženo, složeno, zregulováno, hrající a naladěno.

Tak prosím. Laici divte se, znalci žasněte:

 

A další lahůdkou, vnějškem ne nepodobnou tomu nahoře, byly tabulové, či stolové (obojí je správně) klavíry. Ve své době byly v domácnostech poměrně častým zjevem. Tou "svou" dobou byla zhruba 20. až 80. léta 19. století, kdy nahrazovaly teprve rodící se pianina. Tedy pianina v podobě a s technikou, kterou známe dnes. Tabulové klavíry ovšem trpěly spoustou neduhů a byly vytlačeny právě dokonalejšími pianiny. Před 15-ti lety mi jeden takový kousek přivezli k opravě. Přátelskou spoluprací s Mnichovským městským muzeem, za kteroužto laskavost jim vřele děkuji (z Drážďan jsem naopak nedostal ani čárku), jsme došli k závěru, že klavír je prací drážďanského tvůrce Lassowa, jehož dílna zanikla v roce 1864. Klavír měl prasklou kostru, byl proti normě a1 = 440 Hz o 5 tónů níž. Při pokusu zvednout ladění, zvedal pouze pravou zadní nohu. S laděním to ani nehlo.

Klavír se neopravoval. Opravit se dá téměř všechno, ale tady byl vztah "cena/výkon" v takovém nepoměru, že se od opravy upustilo.

 

Pianino s horními dusítky. Tak tohle zrovna není vývojářská vylomenina, nýbrž vývojová cesta, která ve své době nikam nevedla. Těžký, složitý, ba i pekelný je život vývojářů a novátorů.

Nástroj už je sice vybaven lyrovým litinovým rámem, ten ale nedosahuje ke količníku, má jen jakousi podpůrnou silovou funkci. Věk pianina odhaduji na 130 let.

Zvláštností je uspořádání basových strun a basových kobylek. Nutnou "obětí" takového řešení pak je stupňovitě dělený količník, výrobně prakticky znemožňující jeho kompaktní spojení s litinovým rámem.

Na třetím obrázku zleva jsou na količníku zřetelně vidět vymačkané díry ladících kolíků basů. Inu, nic netrvá věčně, to dlouhodobé zatěžování silami ladících tahů strun se na něm podepsalo.

Při veškeré úctě k tehdejším mistrům a machrům, nástrojům s horními dusítky se vyhýbejte.

WIR SPRECHEN DEUTSCH

 

Jste .návštěvníkem této stránky. Srdečné díky.

Právě přítomno návštěvníků online:

Rozlišení Vaší obrazovky je:

WEB master: cafourek@klavirnictvi.cz

nahoru

 

 






















ČERNÁ PERLA - UBYTOVÁNÍ POBLÍŽ RYCHLEBKÝCH STEZEK V ČERNÉ VODĚ

 14 LET V ANGLICKY MLUVÍCÍCH ZEMÍCH, NEJVYŠŠÍ MEZINÁRODINÍ STÁTNÍ ZKOUŠKA CAMBRIDGE CPE